Možná si někteří z vás všimli, že zde loni nebyl publikován report ze silvestrovského výlezu na Čupek. Bohužel jsem se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit, což mě neskutečně mrzelo. O to víc jsem se těšila na letošní jubilejní už 10. ročník. Pochopitelně, zdraví si opět na Boží hod - už třetí rok po sobě v tomto čase - vzalo dovolenou a ze mě se stal regulérní chcípáček. Naštěstí mi na Silvestra bylo o něco líp (na Nový rok pak o dost hůř, ale to už je jiný příběh), takže jsem se na Čupek vydala. Opět v tandemu s otcem jako v předchozích letech. Silvestr vyšel na pondělí, což bylo super, protože jezdily busy z/do Metylovic. Škrábat se z Pržna bych asi nezvládla. Z Metylovic je to piánko a mám ráda výhledy naskýtající se cestou. Bus jel před 11. hodinou, takže akorát. Na zástavce už čekali lidi a celkově byl bus slušně zaplněn. Když jsem čekala, než bus přijede, překvapilo mě, jaký je na konci roku hustý provoz. Jezdilo jedno auto za druhým. Počasím poslední den roku asi neurazil ani nenadchnul. Bylo zamračeno, ale nepršelo – vypršelo se den předtím. Teplotně bylo okolo 1°C. Loni se mi zdá, že vcelku dost pršelo.

Po cestě nahoru

Z Metylovic od kostela je na Čupek po žluté co by kamenem dohodil – nějakých 1,5 km. Nahoru už šlo spolu s námi několik lidí. Výhledy byly jen částečné, bo bylo zataženo. Už cestou bylo slyšet, jak se z Čupku rozléhala hudba, takže jsme věděli, že jdeme dobře Na samotném vrcholku bylo lehce posněženo a už dost lidí. A také koní. Letos mi připadalo, že tam koníků bylo asi zatím nejvíc. Samozřejmě také různé stánky – v kuloárech jsem zaslechla, že byly doslova vyžrány všechny bramborové placky, které se na Čupku nacházely, takže kdo zaváhal nežral, jak se tak říká... Jinak nechyběla ani tradiční polní kuchyně. Zkrátka vše, jak má být. Nahoře jsme se potkali s otcovými kolegy z práce, tak jsme dali medovinku, která byla vynikající. Stejně mi to nedalo a stavila jsem se do polní kuchyně zeptat se na bezové víno. Přece jen je to tradice. Letos není a je místo něj rybízák. Tak si říkám super. Rybízák miluju, tak proč nezkusit. Euforie mě však opustila záhy po ochutnání. Rybíz to nevidělo ani z rychlíku, navíc si myslím, že tam přimixovali i nějaký šťovík. Ani jsem ho nedopila a raději se vrátila k medovině. Letos teda zklamání.

Lašsský král Zdena Viluš I.

Pak jsem šla na obhlídku Čupku a shledávám vše při starém. Budova pořád chátrá a ani v okolí se nic nezměnilo. Já si nemůžu pomoct, ale už ta původní útulna manželů Závodných mi architektonicky nepřipadala příliš oku lahodící. Ale vždycky když vidím, tu „fabriku na rekreaci“, kterou zde soudruzi plánovali, tak mě vyloženě jímá hrůza. Přitom nějaká malinká a příjemná hospůdka, by tady byla tak fajn! Když se vracím, vidím, že zrovna přichází lašský král se svou družinou. Tak už to za chvíli vypukne. Jdeme zaujmout místa, ať dobře vidíme. Dokonce i letos jsou k mání účastnické listy a v barevném provedení. Tak si hned jeden beru a doma jej umístím na čestné místo. 12. hodina se přiblížila a Laši na ostrově Samoa už mají nový rok. Tentokrát se musím přiznat, že jsem proslov lašského krále zachytila jen částečně, protože mi myšlenky šrotovaly, tak nějak různě.  Vyšla jsem asi ze cviku a příští rok se musím polepšit. Nicméně jsem pochytila, že se příští rok bude na Čupku v létě slavnostně křtít snad dřevěná socha věrozvěstů, protože se lašská výprava v létě nedostala na Radhošti do kaple, takže se chystá Radhošť na Čupku.

I letos se dostavil známý otužilec Ján Čupa. Na Lysé už prý dnes byl, ale ještě půjde na půlnoc. Já nevím, ale tento „lysohorský kult“ jde úplně mimo mě. Ale tak co, každý máme nějaký svůj fetiš. Po proslovu krále se jako vždy zpívá a všichni se baví po svém. Někteří už odcházejí a my zůstáváme. Až když už to pak zabalí i lašský král, tak se také odebíráme k sestupu do údolí na autobus. Dneska bude ještě dlouhý den. S Čupkem naviděnou zase za rok. Cestou dolů ještě něco málo pofocuji a zase je mi líto, že to tak rychle uteklo. Ale je fajn, že se takové akce pořádají. Snad se budeme na poslední den roku scházet na Čupku minimálně dalších 10 let. Do Nového roku 2019 si dovoluji všem popřát zejména zdraví, a co jste nestihli v loňském roce, na to máte celý rok letošní. Co dobrého se vám v uplynulém roce podařilo na to nezapomínejte, naopak se z toho těšte a navažte na to.

Fotodokumentace z akce ZDE