Následující text je jedním z mých nejoblíbenějších. Především proto, že svérazně popisuje to, co už nikdo z nás nezažije a to prožitek z cesty vlakem z Hamer do Frýdlantu. Ani nepočítám kolikrát jsem jej už četla. Stylově je na lícové straně pohled na koleje.

25.7.1945

"Usedáme do vlaku a ujíždíme na Frýdlant. Ve vlaku nás pouští sednout jakýs jinoch a zavádí se řeč. Dostaly jsme od jedné domorodky mléko a jinoch nás rozesměje svými povídkami o slečnách. Nakonec vystupuje ve Frýdlantu s námi a vyznává mi za huronského našeho smíchu lásku a mávaje posílá polibky. Kdo tam však nestojí jako "šóšedi" a hrozí mi výpraskem za tuto nevěru. Neodolali a přijeli za námi."

Konec je sice trochu utnutý a také těžko říct, co autorka zamýšlela těmi "šóšedy", nicméně pohlednici nakonec neodeslala.

Lícová strana pohlednice