V tomto příspěvku, který bude lehce obsáhlejší, opět navážeme na minulý článek, kde jste se mohli dočíst, jak se v období První světové války muselo prokazovat, že lidé nemají co jíst. V čase se posuneme do 40-50. let minulého století, tj. do období Druhé světové války, kdy se muselo žádat o úplně vše, neboť bylo vše na příděl.

O přídělových lístcích v období Druhé světové války jsem našla zmínku ve frýdlantské kronice, kde se uvádí:

"Všechny životní potřeby šlo koupit pouze na odběrní poukazy. Příděly potravin se menšily do té míry, že to co bylo určeno na jeden měsíc, čili jedno období přídělové, stačilo při normální spotřebě na tři dny (!). Textilie a obuv bylo možno koupit jen lístky, které vystavoval Kadera na obci a ten lístek nevystavil každému. Nebylo nádobí, nebylo skla a v posledních obdobích války, mohli jste jmenovat cokoliv neb nebylo ničeho. Počínaje hřebíkem a konče zlatem, nedostali jste nic. Zásoby byly jen pro válečné účely a prononcované nacisty. Ti nouzí netrpěli."

Zdroj: Pamětní kniha Frýdlantu n. O. 1927-1945, str. 247.

První dokument je z roku 1938, kde můžeme vidět jak pan Jozef P. z Lubna povoláním rolník žádá pro svého syna Karlíka kabát, protože žádný nemá.

Druhá písemnost je o zimních vycházkových botách, kdy musí pan N. zdůvodnit, že nové boty potřebuje protože už žádné nemá, resp. ty co má už nejdou opravit.

Ve třetím dokumentu pan T. žádá nové pláště na své jízdní kolo. Samozřejmostí je zdůvodnění na co pláště potřebuje. Na kole totiž dojíždí na vlak do Pržna.

Nyní přejdeme k potravinám. Ukázku potravinových lístků na cukr, maso a chléb, můžete vidět níže (mimojiné můžete vidět i naši "známou" Kristinku P.):

Co dodat závěrem? Myslím, že je dobré si občas připomenout, že byly i doby, kdy jsme se neměli tak dobře jako teď. Mnohým z nás by trocha skromnosti rozhodně neuškodila. Stejně tak, jako nebrat vše jako samozřejmost. Možná ještě přijde ta doba, kdy se historie bude opakovat.