Na sklonku roku přicházím s kratičkým reportem ze stejně tak kratičkého Štěpánského výletu na Valachy. Už 6 let chodíme na Štědrý den s otcem na Skalku. Letos jsem si tam natáhla sval na lýtku, proto jsem první svátek vánoční víceméně věnovala odpočinku. Ovšem na Štěpána mi to už nedalo. Noha pořád trochu bolela, ale už to chtělo někam vyrazit. Protože jsem byla ve Frenštátě, táhlo mě to na Valachy. Nějak mě napadlo, že v sobotu ráno jezdí bus do Velkých Karlovic a že bych mohla mrknout na Jezero v Jezerném. Zpátky pak přes Kotlovou, rychlý mrk na Pálenici a dolů do Bečvy. Jak jsem si usmyslela, tak se také stalo. Když ráno vstávám na autobus zapnu rádio, zrovna se probírá stručný životopis sv. Štěpána - byl to první mučedník, chudák byl ukamenován a jíst by se dnes měla kachna nebo husa.

Podle mapy jsem si vybrala zastávku nejblíže Jezeru, avšak to bych nebyla já, aby se něco nepodělalo. Mnou na mapy.cz vybraná zastávka Karlovice Bzové rozcestí asi nebyla pro řidiče srozumitelná, takže mi dal lístek na zástavku před - Karlovice Bzové, turistická chata. Já lístek samozřejmě nekontrovala, trapas nastal až ve chvíli, kdy autobus zastavil na zastávce, otevřel dveře a čekal na vystoupení jediného člověka - tj. mě V hlásiči jsem samozřejmě slyšela něco o turistické chatě, takže jsem nijak nereagovala, až pak na mě řidič volal, že jsme na Bzovém, ať si vystoupím. Ve výsledku jsem se vůbec nemohla zorientovat, kde teda jsem Na zastávce napsaná nějaká turistická chata, která tam vůbec neměla být a po kontrole lístku tak samo. Kdybych já trubka otevřela mapu, nebo zapla gps, mohla jsem se docela v klidu na zelenou značku napojit už tady. Ve výsledku jsem šla asi 2 další kilometry po asfaltu (což mi v poslední době opravdu začíná vadit), až do bodu, kde už zelenou značku fakt nejde minout a kde už moje noha měla dost. Holt člověk si někdy ujede a moje orientace v terénu to je zkrátka zoufalost.

Asi bude lepší, když přejdu k části, kdy se mi konečně podařilo dojít k Jezeru. Už jsem tady byla před několika lety, jako malá holka, ale to je tak vše co si z toho pamatuju. Ráno, nebo spíše dopoledne, zde bylo krásné. Nejlepší bylo, že jsem zde byla sama. Nikde ani noha. Jen voda, klid, chladno a já. Nafotila jsem několik fotek, posvačila, početla jsem si, kterak nádrž, která se opravdu jmenuje Jezero v Jezerném, mezi lety 2008-2011 opravovali a odbahňovali (pochopitelně z Evropských fondů). Místo zkrátka kouzelné. Kdo tam byl, ví, kdo nebyl, může mrknout na fotky. V tomto Jezeře prý kdysi žili dokonce i draci o čemž psal už i K. J. Erben v pověsti Karlovské Jezero. Jinak různé zdroje uvádějí, že tato vodní plocha vznikla z části sesuvem půdy a poté umělým zásahem do odtoku.

Jezero v Jezerném

Poté, co se nabažím, pokračuju vstříc Kotlové po žluté značce. Za celou dobu nikoho nepotkám, což si nesmírně užívám - to je výlet podle mého gusta. Počasí je tak napůl. Teplo sice je, ale je zataženo, což se mění po chvíli, kdy dorazím k chaloupce, kde funguje Občerstvení Pod Kotlovou. Nebe se trhá a je krásné azuro. Vysaunovaná ze zdolávání kopce si dávám pivo, což je mimochodem asi poprvé, co piju čepované pivo venku v prosinci. Chvíli tady sedím sama, ale opravdu jen chvíli. Ani nevím, kde se všichni ti lidé vzali, ale za chvíli je zde docela rušno. I s ranním zádrhelem mám dost času, noha mě bolí jen když jdu z kopce, takže se operativně rozhoduju ještě navštívit vrch Pálenice 870 m n. m. Totiž úplně původně, když jsem ještě psala diplomku a pak se učila na státnice, v rámci prokrastinace jsem čučela do mapy, kam si zajedu, až bude úplně po všem. Do oka mi padla tato trasa. Přes Soláň - Kotlovou - Pálenici - Benešky - Vysoká - Súkenická. Bohužel se mi to z různých důvodů nepodařilo realizovat. Prakticky za den máme nový rok, takže jsem si jistá, že v roce 2016 mi to dodatečně určitě vyjde. Co jsem tím chtěla říct - nechtěla jsem moc z této plánované trasy projít předem. Jenže mi to nedalo, byť to byl jen jeden vrcholek, nutno říct, že jsem se znovu a po několikáté zamilovala do Valach. Totiž, obloha začala zase čarovat a ty výhledy z Pálenice byly zkrátka úchvatné. Klasické Valachy! To člověk neuvidí nikde jinde. A fakt mám takovou tendenci směřovat své kroky za druhou stranu Radhoště, třeba na takovou Lysou a tím směrem (nepočítám-li Staré Hamry) mě to už vůbec nebere. Ale vraťme se zpátky na Pálenici. Poměrně vyfukuje, takže fotím, čučím, je mi líto, že tu nemám kolo, musím po svých dnes jenom do Bečvy. Pomalu se vracím zpátky na Kotlovou a pokračuju po zelené značce přes Západí do Prostřední Bečvy. Za celou dobu potkám jen jednoho cyklistu a musím říct, že i tady je to kouzelné. Kousek od rozcestí Na Západí je krásný výhled směrem k Lysé a je zde i horská louka s břízkami, malými jalovci a trsy borůvčí. Ve spolupráci se sluníčkem zkrátka nádhera. Po levé straně mám zemědělskou usedlost, odkud když už směřuju do lesa se vyřítí dva psi. Už se mi o tom ani nechce psát, protože to je skoro pokaždé, když někde jdu a to si opravdu dávám pozor na soukromé pozemky, neboť vím, jaké je soukromé vlastnictví fetiš. Je opravdu takový problém mít své psy pod kontrolou? Tak mě napadá, když je toho Štěpána, abych nedopadla jako on ve slavné říkance, kdy upadl s koledou na ledu a psi se na něj sběhli. Jenže není led a koledu nenesu, takže psi naštěstí po chvilce zastaví, ale i tak nic moc pocit.

Občerstvení pod Kotlovou

Pak už cesta moc zajímavá není, jde se lesem, hlavně nad Bečvou je trasa docela prudká a vymletá od vody, moje noha imaginárně brečí, ale poslouchá. Sem tam domek, sem tam malý výhled mezi stromy. Opravdu pěkné výhledy jsou až v civilizaci nad Prostřední Bečvou, kdy mraky nasvícené sluníčkem čarují. Je to krásné, ale smutné zároveň, protože jsem už prakticky v Bečvě a chybí mi už jen dojít zastávku a domů. A to je konec. Na večeři mám rybu, snad Štěpán promine

Bečvanská panoramata

Všechny fotky k vidění ZDE

Mapový záznam trasy ZDE