Tento můj záznam bude oproti jiným velmi stručný. Spíš doporučuju kouknout se na fotky, protože bylo opravdu nádherné podzimní počasí. Úplně původně jsem chtěla jít na Smrk. Jenže nebyli lidi a zrovna tam se mi samotné jít nechtělo. Tak jsem si vymyslela Skalku, jednu z mých oblíbených hor, na které jsem nebyla skoro rok. Trasu jsem si vzhledem k tomu, že jsem vycházela až ve 12 h stanovila tradičně po modré z Kunčic a zpátky po nově zaznačené žluté značce, která končila původně nad Opálenou, ale teď je prodloužena až na vrchol Skalky. Tentokráte žádné pokračování na Frýdlant. Počasí opravdu bylo úžasné. Teploučko a bezvětří. Už než jsem došla na vlak, polívalo mě horko. To samé cestou na Skalku. Postupně jsem odložila bundu, mikinu a šla jen v tričku. Studánku na Kršlách nějakým záhadným způsobem opustila konstrukce, která ji původně zastřešovala. Po svahu „sjela“, až dolů k asfaltové vrstevnici, která vede okolo Ondřejníka. Studánka je pochopitelně pořád tam kde byla, ale vím, že se tady zastavovali lidičci se slovy "jéé studánka". Tak ne, studánku hledejte pořád nahoře.

Moc turistů jsem nepotkala, což bylo fajn. Polomy po vánoční vichřici už byly odstraněny a v některých místech les díky tomu viditelně prořídl. Pod startovištěm paraglidistů jsem si všimla, že nade mnou něco pípá. Paraglidisti jsou tu! A to jsem si ještě ve vlaku cestou do Kunčic říkala, že by tam mohli být, když je tak hezky, ale z vlaku tam nebylo zrovna nikoho vidět. Chvíli na to došel zrovna jeden padáčkář, co šel za mnou. Že je to padáčkář jsem si všimla, až teď. Ihned jsem na něj hned spustila „jééé vy budete taky lítat?“ on že jo, pokud povětrnostní podmínky dovolí. Tak jsem ten kousíček, co vedl ke startovišti, šla s ním a zpovídala ho. Co jsem zatím měla možnost vidět, vždycky padáčkáře vyvezlo auto, zaujalo mě tedy, jaktože šlape s padákem po svých. Prý než přijede odvoz, tak tam dřív bude pěšky.  A takový padák váží cca 15 kilo. Když se k tomu připočtou ještě další věci, jako pití a oblečení, jsme na dvaceti kilech. Fakt respekt jít s 20ti kily na zádech na Skalku (nebo kamkoliv). Já skuhrám, když mám naložené obě termosky. Na startovišti bylo narváno. Asi mají poslední takový den pěkný lítací den, což mi padáčkář potvrdil, i když loni prý lítali ještě i v prosinci. Chvíli jsem tam pobíhala s foťákem a pak se už jen kochala. Opravdu bych si to chtěla někdy vyzkoušet

Letecký den na startovišti pod vrcholem

Když jsem se zasekla poměrně dlouho na startovišti, na vrcholu samotném jsem se příliš nezdržovala. Pár lidí tu bylo a strategická místa byla obsazená Snědla jsem banán, nacvakala pár fotek a šla jsem do Čeladné. Žlutá značka odbočuje od modré po půl kilometru. Prakticky hned po té, co člověk sleze z vrcholu. Dál pokračuje takovým úzkým jakoby korýtkem. Na mapě je to zaznačeno čárkovaně, což jsem moc nepochopila, je to klasická lesní stezka mezi stromy. A docela strmá Žlutá stezka křižuje další stezku - naučnou Skalku. A to u naučné tabule č. 9. Přibyl zde rozcestník Nad starou salaší a dost odpadků. Posbírala jsem dvě plechovky a nějaké plasty. Lidi, zamyslete se nad sebou… NS Skalku jsme si projeli zhruba před rokem na kolech a na zmíněné tabuli je info o tom, že se kousek pod cestou nachází základy domu, zřejmě salaše!? Teď přímo kolem těchto základů vede žlutá stezka. Cestou potkávám spoustu malovaných medvědích hlav na stromech. Malované medvědí hlavy jsem viděla i nedávno, když jsem šla z Lysé shodou okolností taky po žluté k Šanci. Kdysi se hlavama zaznačila cesta k Medvědí skále na Ostravici a teď jsou všude. 

Výhled na královnu

Nad Opálenou se pasou ovečky a Lysá je nádherně nasvícená pomalu zapadajícím sluníčkem. Tady už to znám, přes sjezdovku jsem nedávno tahala kolo. V hospodě na Opálené se zastavuju na pivko. Vevnitř je krásně teplo, ale beru pivo ven – nejsem jediný takový blázen pár lidí venku posedává. Z Opálené je nádherný výhled. Akorát hospoda by zasloužila nějakou fasádu, protože zvenčí vypadá poněkud divně. Zase pozoruju dvě děcka – Modrého a Růžovou, jak si hrajou s vodou na místním malém potůčku. Různě ji přehrazují a pak zas odpouštějí. Je to věda. Modrý Růžovou poučuje, jak nejlépe vodu zkrotit, aby jim pokusný list doplaval až na konec. Vidím ho budoucím pracovníkem Povodí Odry. 

Beskydské panorama

Jak rychle sluníčko zapadlo, stejně rychle se ochladilo a já mám problém pivo vypít. Je mi už fakt zima. Jakmile se mi podaří pivo dopít, sbírám se k odchodu. Při tom potkávám chlápka s polským přízvukem, ptá se jestli jsem byla na Skalce. Přiznávám, že ano. Ptá se dál, odkud jsem šla a kam jdu teď. Zase odpovídám, že z Kunčic a teď jdu na vlak, bo už je fakt zima. Výslech pokračuje, jestli prý jedu na Frýdek. Na Frýdek nejedu a musím se poroučet. Protože to za chvíli jede. K nádru dobíhám, ale jsem tam včas. Je mi divné, že pořád nic nejede. Při druhé kontrole jízdního řádu, docházím ke zjištění, že mnou očekávaný vlak jede pouze ve všední dny. Je neděle, takže banán. No jo moje demence. Další půlhodinu sedím na nádru. A to je vše přátelé. Krátký, nenáročný a líbezný výlet.  Nezapomeňte mrknout na FOTKY.